Větrání v koupelnách - ventilátory
Větrání v koupelnách - ventilátory
Větrání v koupelně se nevyplácí podceňovat. Koupelny bez oken vybavené nedostatečně fungujícími a hlučnými ventilátory jsou typické zejména pro panelovou výstavbu, nicméně s problémem nadbytečné vlhkosti se setkáváme i v novějších domech. Špatně větraná místnost, v níž je dlouhodobě zvýšená vlhkost, může přinést mnoho nepříznivých jevů, jako je vznik plísní, pronikání vlhkosti do dalších částí bytu, korozi předmětů a poškozování omítek.
Plísním, které mohou u člověka způsobit řadu onemocnění, se dobře daří již při vlhkostech vzduchu nad 60 %, přičemž v nedostatečně větrané koupelně se vlhkost vzduchu může pohybovat kolem 70 - 80 %. Při koupání ve vaně se uvolní do vzduchu za jednu hodinu zhruba 0,7 kg vodní páry a při sprchování to může být až 2,5 kg.
Samozřejmě nejideálnější je mít v koupelně dostatečně velké okno, které jen stačí po koupeli otevřít. V koupelně bez okna ale nastupuje na řadu nucená ventilace. Ve starších zástavbách, zejména v panelových domech, se větrání v koupelně řešilo levným axiálním ventilátorem. Jenže kvůli nízkému výkonu jsou tyto ventilátory málo účinné a navíc vykazují značnou hlučnost (až 60dB). Na průměrnou koupelnu se doporučuje pro dostatečně větrání ventilátor s maximálním výkonem kolem 100 m3 odsátého vzduchu za hodinu. Vlhký a teplý odsávaný vzduch se zejména v chladnější části roku už ve vedení setkává s chladem. Dochází pak ke kondenzaci vodní páry a stékající voda může poškodit motor ventilátoru nebo i přívod elektřiny. Vedení odsávaného vzduchu musí být proto vhodně navržené, případně tepelně izolované. Při výběru ventilátoru je třeba posuzovat i jeho hlučnost.
Ačkoli ventilátor se zabudovaným doběhem se může zapínat současně s rozsvícením světla v koupelně a po zhasnutí světla ještě pár minut dobíhat, nejúčinnější jsou klasické ventilátory doplněné čidly, která reagují přímo na vlhkost v koupelně. Ta automaticky zapnou ventilátor kdykoli, když vlhkost vzduchu překračuje nastavenou hodnotu.
