Nízkoenergetické domy
Nízkoenergetické domy
Nízkoenergetické i energeticky soběstačné domy se postupně dostávají do našich praktických životů. Snad i proto, že si stále více začínáme uvědomovat negativní dopad novodobého životního stylu na přírodu. Vždyť v rozvinutých západních zemích připadá na obsluhu budov (hlavně na vytápění) zhruba 50 % veškeré spotřebované energie.
Každý nový objekt v České republice musí mít v současnosti průkaz energetické náročnosti budovy. Budovy jsou podle své spotřeby energie rozdělovány do kategorií. Nový bytový dům může spadat nejvýše do kategorie C, což odpovídá roční spotřebě energie do 120 kWh/m2. Velmi úsporná budova, tzv. nízkoenergetický dům, který je zařazen do kategorie A, spotřebuje ročně nejvýše 42 kWh/m2.
Dříve se domy stavěly víceméně bez ohledu na energetickou náročnost. Dnes již postupně vzrůstá poptávka po nízkoenergetických či pasivních domech. Hlavní charakteristikou nízkoenergetického domu je kvalitní izolace, použití vhodných materiálů a umístění i orientace budovy. Obvodové zdivo je opatřeno několika vrstvami izolace. Dále jsou pečlivě izolovány podlahy a stropy. Nízkoenergetické budovy využívají co nejvíce sluneční energie, a proto jejich dokonale izolovaná okna jsou vhodně orientována k jihu. U oken se používají často trojskla, mezi nimiž je napuštěn inertní plyn, ale ještě lepší vlastnosti vykazují okna s vakuovanými prostory.
Ze vzduchotěsného domu prakticky téměř žádné teplo neuniká. Nízkoenergetický dům ale musí být vybaven rekuperační jednotkou, která zajistí větrání. Vydýchaný teplý vzduch proudí touto jednotkou a předává teplo čerstvě nasávanému vzduchu. Díky využívání tohoto tepla stačí k vytápění objektu přibližně desetina energie, která je nezbytná k dosažení tepelné pohody v běžném domě.
Ačkoli je výstavba nízkoenergetických domů v Čechách zatím pouze okrajovou záležitostí, ve stavebním světě zesiluje tendence prosazovat nízkoenergetické budovy i využívat obnovitelné zdroje energie.
